Můj nejhorší den v životě

18. srpna 2007 v 22:26 | Lalaj |  Kočičí polívka
Prave je mi trochu lepe, odreagovala jsem Se u televize,ale porad citim tu bolest, pokud Se na ni zamerim zhorsi Se, pokud si vzpomenu, je mi hur a hur, naplnuje me des a strach, roste a pak najednou je az prilis silny abych mohla zapomenout, pomalu Se zacnu trast a dychat rychle, zacne Se mi tocit hlava, tizi me ohromny kamen, ktery nemohu odhodit,jak se toho zbavit?Zacnu sledovat prostredi, nastesti jsem v bezpeci, ale stejne,kmitam ocima po vecech,bedlive je sleduju,ale neni to prohlizeni,jen si uvedomuji,ze Se trochu snazim tu bolest prenest na neco jineho,nejradeji bych nicila,trhala jsem plagaty,ale veci si cenim,nemuzu nicit,to co mi nepatri,zvladnu Se ovladnout?…Ted je mi lip, ale urcite Se zas bude opakovat, co Se stalo dnes, lehnu si,nebudu mit naladu nic delat,ani silu,ani zaspat to nemuzu,citim Se mimo,ale stejne nemuzu spat,hodiny a hodiny tupe ziram do prostoru,zase to prijde,budu brecet,bude mi zle a ulevovat Se nebude,budu si pripadat ze silim,zacnu Se bat vlastnich emoci,uz ani nebudu vzpominat na to, co to zpusobilo,budu vedet jen o nich,jak rostou a ja Se pred nima nemuzu nikam schovat,bude mi tak mizerne, ze Se zacnu v zoufalstvi usmivat a pak Se zacnu smat,ale neni to ten smich,co slysim od spolubydlicich,je to smich plny strasnyho desu a najednou Se budu citit malinko lip a pak zase shup,usmev povadne,ale zachvili je tu zase a slzy taky…citim Se upalne mimo,jako bych Se zkourila,zkusim si namluvit,ze za to muzou ty prasky a ze by mi po nich Melo bejt dobre,opakuju si to a pomalu Se uklidnuju,zas jen ziram a pritrouble jak vymatlana Se usmivam,takle by Se zapomnelo,co si vzit dalsi,Ne nesmim…a pak Se toci svet,mam pocit,ze postel dycha a obrazy ze maj emoce a najednou Se k tomu zas pridavaj obavy a neprijemny pocity ze vzpominek,nesmim ani na okamzik zavrit oci, apak zase ten strasnej des a k tomu ten stav,kterej Se zmenil Az v aprilis silnej,desi me,snazim Se odpoutat od toho co citim,mysl je neco jineho,co presahuje Pres telo a chce utect pryc a je mi tak zle,ze nevim,jak Se stim vyrovnat a najednou si uvedomim svy telo a nenavist,hnusi Se mi ty pocity a najednou si chci ublizit,zlobu obratim k sobe,sleduju telo,jsem jak opila a zhypnotizovana,uz nejsem strnula,uz vim,ze bych Se dokazala pohnout,dojit si pro ziletky,chci vnimat fyzickou bolest, vim jak by mi to strasne pomohlo od toho tizivyho stavu,chci to udelat,predstavuju si,jak Se prohlizim v zrdcadle a pak zacnu nenavidet svuj oblicej,predstavim si jak si ho rozrezu,trochu Se mi ulevuje,ale to prece nesmim, hned by me nekam zavreli jako blazna,ale ja Se tak i citim,ale ani do kouplny nedojdu,selhani,nemuzu si ulevit,prinuti Se k nicemu a tak je mi jeste hur…je to cire zoufalstvi,vzrusta,nedokazu lezet otacim hlavou,nevnimam predmety na ktery Se koukam,nedavaj mi zadnej wyznam,potrebuju pomoc…vzpomenu si na to,ze si muzu zavolat a nekomu to rict,nikdy sem to nedokazala po telefonu,ale je to nadeje,neverim ji,ale udelam to,protoze si nepreju uz nic jinyho nez bejt mrtva..predstavuju si to bez emoci,to me na tom tak laka,żadna bolest ani panicka hruza,jenze vidim pred sebou ten telefon,je to sance,ktery Se musim chytnout,jiny vychodisko nevidim…linka duvery,pomalu Se rozpovidam o tom co cejtim,neco povidaj,nekomu to pomuze,ale sou to nesmysli,vzdavam to a koncim,ucitim zklamani a najednou si uvedomim,jak krasnej je to pocit bejt tolik zklamana,vkladala jsem tam tolik nadeje a nic…a to mi najednou hrozne pomuze.,citim neco jinyho nez strach,nikdy me nenapadlo,ze budu mit zklamani tak rada,była sem tak silne zklamana,ze strach ustoupil a ja naokamzik zavrela oci,padla na me unava…oteviram je a prichazi to znovu,zase to zoufalstvi,Ne to nesmi pokracovat,snazim Se to zoufalstvi udrzet a bejt co nejvic unavena,po case Se telo podda,podarilo Se a ja usnula…po par hodinach prisli kamosi,nechtela jsem bejt sama a była sem klidnejsi,jen sem Asi vypadala dost smutne,odmitla sem jit do cirkusu s nima a znovu jsem si lehla…odesli,osamela sem,chwili sem citila stabilni mene silny strach,deprese,ale nechtela jsem aby to prerostlo v tu hruzu a tak jsem pustila televizi dokud ji budu stihat,podarilo Se a ja temer zapomnela,neprijemnej pocit tam był,ale to była pro me slast,ze to było tak slabi,jen o reklamach Se muj stav zhorsil,nevypnula jsem televizi dokud Se nevratili ostatni a Ted sli spat a ja sem tu sama a snazim Se z toho vypsat,funguje to,zhorsuje Se to jen pomalu..tady je to slozity s netem,poslu to Az rano,jen abyjste vedeli jak se citim,bojim Se Zitrka ,bojim se odjet,odejit z bytu na ulici,videt lidi,bejt mezi nima a i prochazet se ulici sama,bojim se odjet do Uherskyho Hradiste,tam zadnou pomoc neznam..asi to nezvladnu:{

Asi to všichni znáte, potká vás něco, co s váma pořádně zatočí a než se nadějete, cítíte se strašně sami a nevidíte nikde vykoupení. Je to pro každého velmi těžké se z takového stavu dostat, ale jde to. Pořád jsou kolem vás lidi, kteří vás mají rádi a rádi by vám pomohli. Možná ani nevíte,jak by vám mohli pomoci...ani přesně nevím, co pomohlo mně, ale vím, že pár lidem na mě záleží...Přátelství je velmi silnej lék, moci si o svém problému promluvit a vidět v očích toho druhého porozumění. Vidět podporu, kterou vám dávají...to už je samo o sobě krásné...
Tímto chci poděkovat celé Kočičí polívce a dalším blízkým osobám, jste opravdoví přátelé, mám vás moc a moc ráda...a doufám,že se vám daří též tak dobře jako teď mně:)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kač kač | 20. srpna 2007 v 9:19 | Reagovat

tímto ti děkuje kočičí polívka za poděkování;)sme nesmírně potěšeni,že tě máme a že už se daří

2 lalaj lalaj | E-mail | 20. srpna 2007 v 10:59 | Reagovat

Vždyť si to zasloužíte,pusinky moje:)

3 Zajdovič Zajdovič | 20. srpna 2007 v 18:23 | Reagovat

Hlavně že už je dobře.. slyšel sem že počet nejhorších dnů v životě je přímo závislech na počtu pika.. takže s jednoduchou matematikou se dostaneme k ráznému protiopatření.. ;)

4 ferdinand ferdinand | 22. srpna 2007 v 1:30 | Reagovat

...aneb něco za něco:/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.