H.E.A.T. versus Lívancový běh

4. listopadu 2012 v 23:07 | Lalaj |  další spolky a individua
Nedávno jsem se načapala, že žiji přesně tak jak nechci. Vždy se mi nelíbili lidé, kteří chodí do posilovny, když je venku tak krásně, zvláště ve čtvrti Prahy, kde bydlím. Kupodivu se naše městská část projevila jako velmi schopná se postarat o to, aby své občany vytáhla ven se trochu protáhnout. Park, který mám před panelákem, v kterém žiji, je napěchován po okraj venkovní zábavou jako je minigolfové hřiště, bowling, venkovní fitness, petangové hřiště + frisbee koše a obyč hřiště třebas na nohejball či basket. Přestože mám před barákem takový skvost, ale mám málo místích přátel, které mě lákají je využít.

A tak se stalo, že jsem začala chodit s kámoškou až na Invalidovnu na heat. Pocit z tohoto druhu běhu mám všelijaký. Trenérka má na práci jen to, aby občas vykřikla povel stáhni bříško, zatni zadek, co ty ruce? Občas se snaží převážně dámské osazenstvo vzburcovat tím, že vykřikne: Dámy už jen tři minuty. Všechny z nás se jí necháme oklamat a znovu zvýšíme naše ochablé úsilí a dáme se do pořádného běhu sledujíce hodiny, i když víme, že za tři minutky tam mrskne kraťoučkou pomalejší písničku, po které bude následovat další pořádná dupačka.

Nejvtipnější a zároveň nejsmutnější na tomto druhu sportu je, že si asi bere za cíl simulovat vysokohorský závod. Na tomto druhu přístroji, který nění poháněn elektřinou, ale jen během popřípadě chůzí zničeného běžce, se dá navolit, aby simuloval kopec. Pootočíte kolečkem, běžíte a pás se pomalinku zvedá. Rychlost běhu se sníží a vy se rádoby šplháte na Mount Everest, který je za na plagátu za Vašimi zády a odráží se v zrdcadle, na které celou tu padesátiminutovka zíráte...No neni to peklo?:)

Na druhou stranu si představte úplněně jiný den s úplně jinou kamarádkou (vlastě kámošem). Vstanete brzy ráno, protože od deviti nula sedmi musíte být přichytáni také na druhé straně Prahy, ale tentokrát v královské oboře Stromovka na startovní čáře 2 mílového závodu.Vše vypadá úplně jinak, vystoupíte na zastávce a nečekají vás alespon dva bezdomovci, ale mnoho dalších sportovců smeřujících jedním směrem a to ke startu i k cíli zároveň. Není nic hezčího na pohled, než nadšená běžkyně, která si místo chůze hopsá, trénuje slalom mezi patníky a několikrát obkrouží svého přítele než se zas vrhne k hopsání správným směrem. Míjíte bandu psích fandů, kteří takhle brzy trénují v parku své mazlíčky a říkáte si, jak je to možné, že to takhle po ránu venku vůbec žije? Přestože na startu je trochu tlačenka, ta vybíháte a zjišťujete, že Vám všichni prchají. Po prvním kolečku jste sice nadšený, že za deset minut máte půlku za sebou, ale v duchu nadáváte, že nejste jen dítětem, které musí uběhnout jen půlu. Ale přeci již je část za Vámi (nikdo vás neklame), a tak znovu vběhnete do listů,abyste se prodrali k cíli, u kterého Vám fandí ti, kteří doběhli před Vámi a kteří jdou již dom. U cíle Vás vítají hodiny, které ukazují, že jste přeci jen tím heatem tolik nezakrněli a že jste si za rok a čvrt zlepšili kondičku o dobré tři vteřiny. Přestože není asi co slavit, jste nadšený, protože na Vás čeká ten nej lívanec, který jste si doslova vydobili v potu tváře. Sladkou tečku na závěr okoření moudro. Na mém se psalo: Chceš- li změnit lidstvo, si blázen, chceš-li změnit sebe, jsi světec. A tak mě nečeká nic jiného, než na poslední hodině heatu nechat svou kamarádku na holičkách a vyběhnout s kamarádem do přírody, abych se zas nevyděsila, že jsem si neužila venku podzim a nezjistila, že už je zima.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 FelixL FelixL | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 9:57 | Reagovat

Miluju čtení vašich článků

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.